Kámové ve štychu
Franta Vodvedle je na tom poslední dobou asi nějak blbě.
V pondělí jde do hospody a hrozně se tam opije.
V úterý mu je po pondělní chlastačce špatně, není schopen ničeho kloudného, a tak se celý den jen dívá na porno a masturbuje. Mezi ejakulacemi a začátky dalšího sebeukájení ho přepadají výčitky svědomí.
Ve středu jde opět do hospody. Pije pivo, prokládá ho vodkou, je neurvalý, hlasitý, sprostý, provokuje, vyvolává konflikty. Když by ale mělo dojít na pěsti, rychle vycouvá a na usmířenou objednává rum a rozdává cigarety.
Ve čtvrtek mu je po tom chlastu zase blbě. Neměl tolik míchat. Navíc se jeho tělo otřásá v záchvatech dráždivého kašle. Nemůže popadnout dech, protože předchozí den a noc vykouřil hodně cigaret. Nemá sílu cokoliv dělat, při sebemenším pohybu mu hlavou projede pichlavá bolest. A tak jen sedí před displejem počítače, proklikává se filmy pro dospělé a masturbuje. Bezprostředně po ejakulaci ho pohltí prázdnota života, propadá zoufalství, rozklepanýma rukama si zapaluje cigaretu, dusí se.
V pátek se už cítí lépe. Večer si zajde povyrazit do místního hudebního klubu. Na diskotéku ho žene představa, že na záchodě opíchá opilou holku. Skutečnost je však taková, že celou noc sedí sám na baru, mlsně si prohlíží holky na parketu, po barmance hází oplzlé hlášky, do sebe sází panáky a zapíjí je pivem. Nakonec složí hlavu na barový pult a usne. Za chvíli si ho všimne vyhazovač, popadne ho za flígr a vyprovodí se vší parádou za poslední dveře podniku.
V sobotu Franta Vodvedle ani nevyleze z postele, jak mu je zle. Dívá se na porno a masturbuje. Výčitky svědomí ho ale tentokrát nepronásledují, protože sobota není pracovní den.
V neděli se rozhodne se sebou něco udělat. Jako každou neděli. Pro začátek začne s úklidem bytu, dívá se, co je potřeba opravit, kde vysmejčit. Naláduje pračku špinavým prádlem. Při utírání prachu z televize, televizi zapne. Svalí se na gauč, poškrábe se na koulích a přepíná programy. Hledá něco, co by ho zaujalo. Po půlhodince cvakání nic zajímavého v telce nenajde, a tak nechá hrát hudební kanál. Napadne ho, že by si k té muzice mohl zahulit. Vykouří jointa, pustí porno a masturbuje. Při věšení vypraného prádla se usmívá jako Budulínek na liščím ocásku. Pak si lehne do horké vany, namydlí se a masturbuje.
V pondělí se probudí odpočatý. Má dobrou náladu, a tak jde do hospody. Tam se hrozně opije. A to už trvá několik měsíců.
Jeho kámo Pepa Zezdola už delší dobu pozoroval, že s Frantou Vodvedle není něco v pořádku: pořád se potlouká po hospodách a nic kloudného nedělá. Došel k závěru, že mu chybí ženská. Ta by se o něj už postarala! Ví to podle sebe: od té doby, co chodí s Janičkou, se z něj stal úplně jiný člověk. Vysedávání po hospodách ho už vůbec nebere, raději tráví čas se svou holkou. Zalezou si doma do pelíšku a tam dovádějí nebo plánují budoucnost. Na chození do hospody nemá čas ani myšlenky. Musí si s Frantou Vodvedle o tom promluvit, jo, jo, je to jeho kámo, pomůže mu, vyslechne ho, poradí mu, ukáže mu směr. Vždyť už mu táhne na třicet, už by měl mít rozum, už by měl dospět, vždyť takhle se uchlastá…
Ve středu se Pepa Zezdola stavil za svým kámou Frantou Vodvedle do hospody. U piva hovořili o životě, o ženských a tak. Jelikož se ukázalo, že jsou tato témata značně obsáhlá, seděli v hospodě dlouho do noci. Nikdo se proto nemohl divit, že se při tom velice opili. Ani Janička ne. Nedivila se, naštvala se. Ve čtvrtek se Pepa Zezdola nedostavil do zaměstnání, protože mu nebylo dobře. Místo toho chodil celý den na WC a tam tajně masturboval.
V pátek jsme si s přítelkyní po dlouhé době zašli zatancovat. Když jsem nám objednával pití, zahlédl jsem na baru své bývalé spolužáky ze základky, Frantu Vodvedle a Pepu Zezdola. Klopili do sebe jednu štamprli za druhou a hučeli něco do servírky. Prý jsou věčně nalití. Kdo ví, proč se tak zpíjejí. Slyšel jsem, že s Pepou Zezdola se rozešla ta jeho Jana. A že ho vyrazili z práce. Franta Vodvedle je na úřadě už dlouho, ten snad nepracoval nikdy. A s ženskou jsem ho taky neviděl… ani nepamatuju. Tak asi zapíjejí žal.
Jenže, kámové, vždyť musíte přece vědět, že chlastem se nic nevyřeší, no ne? Ale nebojte se, od čeho jsou přátelé, pomůžu vám, takhle to dál nejde, jo, jo, už jsem se rozhodl: příští týden spolu musíme někam vyrazit. Nejspíše ve středu, protože ve středu bude moje přítelkyně spát u rodičů, a tak stejně nebude zásun, no ne? Skočíme na jedno na dvě, na točené, jak se říká, někam do klidu, kde nehraje tak hlasitě hudba, kde není takový kravál jako teď tady. Pokecáme o životě, o ženských, vyptám se vás co a jak, poradím vám, pomůžu vám, něco vymyslíme, ukážu vám směr. Nenechám vás přece ve štychu, no ne? Tak ve středu, platí.