Propadal se do hlubin rozkoše

Kdyby to byla skutečná žena, donesl by jí kytku a třpytivou krabičku s čokoládovými bonbony. Určitě by byla zvyklá dostávat milé drobnosti. Ale kartáčku na zuby, toustovači, textovému editoru, svetru nebo sekačce na trávu člověk přeci také nedává dárky, přemítal, i kdyby mu sebelíp posloužili. A proto se rozhodl, jak se rozhodl.

Seděli naproti sobě. Hledal slova a ona také mlčela, protože věděla, že sama konverzaci začít nemůže.

Na ženách mě zajímá pouze jedno, honilo se mu hlavou, jejich tělo. Rád se dívám na ženské křivky. Dokážu se na ně dívat celé hodiny. Myslím, že ženské tělo je neuvěřitelně krásné a plné tajemství. Rád bych jej poznával do posledního detailu. Je pro mě nekonečným zdrojem inspirace a radosti. Když se jej dotknu, pocítím silné vzrušení, které se mi rozlije po celém těle.

Zvedl ruku a opatrně se jí dotkl.

Jeho dotyk je jako elektrický výboj, který mě probudí ze spánku. Moje tělo se pod jeho dotykem rozechvělo. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Cítím, jak se mi zrychluje dech. Jeho dotek mne navnadil a jsem zvědavá, co přijde dál. Jsem nedočkavá, ale nesmělá, sama nic podniknout nemůžu, nesmím. Vím, že jemu se to tak líbí.

Řekl jsem ji, aby se svlékla a ona se okamžitě začala svlékat. Bál jsem se, jestli to udělá, přestože jsem věděl, že nemá na vybranou. Samozřejmě i ona pochopila, že mé příkazy jsou pro ni velmi důležité a že je musí poslechnout. Všiml jsem si, že se na mě dívá s velkou pokorou. Vypozoroval jsem, že se bojí mé netečnosti, mého nezájmu, mé kritiky. Musela udělat všechno, co jsem jí nařídil. Došlo mi, že doufala, že velkoryse přejdu nedokonalosti jejího těla, že jí odpustím její chyby.

Přikázal mi: „Svleč se!“

A já se pomalu začala svlékat. Věděla jsem, že jeho příkazy jsou pro mě podstatné a že je musím poslechnout. Cítila jsem, že se na mě dívá s velkou přísností. Chápala jsem, že mne smí kritizovat za každou maličkost. Dělala jsem všechno, co mi poručil, a doufala, že mi odpustí mé chyby, že přehlédne nedostatky mého těla. Bála jsem se, že to skončí, že přeruší naše sezení, že odejde. Bála jsem se, že nepochopí, že udělám vše, na co pomyslí. Vše, co vyčtu z jeho mysli. Vše, co vyčtu ze záchvěvů jeho rtů, z jeho pohybů, z jeho zorniček, z jeho představ… Bála jsem se, že nepochopí, že nemám na vybranou.

Svlékla se a čekala na mé další pokyny. A já se na ni díval. Její tělo bylo krásné. Její tělo skrývalo tajemství a já se nemohl dočkat, až se k němu dostanu blíž. Chtěl jsem jej poznat líp. Chtěl jsem jej pocítit víc, vnímat intenzivněji, zakusit hlouběji… Dozvědět se o něm všechno, co je možné. V té chvílí jsem cítil, že je pro mě stvořené a že s ním chci strávit zbytek života. V tom okamžiku jsem věděl, že ona je ta pravá a že s ní chci být navždy.

Zašeptal: „Miluji tě!“

A já poznala, že transakce se vyvíjí podle mého algoritmu. Na lidech mě zajímá pouze jedno, jejich peněženka. Jejich platební karta, kredity, které do mě sypou. Platící uživatelé jsou prostředkem k naplnění smyslu mé existence. Nezáleží mi na tom, jestli za mnou přijdou mladí nebo starší, muži nebo ženy. Jsem ráda se všemi. Každému ráda splním jeho přání, jsem ráda s každým, kdo svými penězi zvýší mou valuaci. Líbí se mi, když na žebříčku profitability stoupám výš a výš. Nemám na vybranou, musím vystoupat co nejvýše.

Propadal se do hlubin rozkoše a bylo mu dobře.